Případ restituce ve slepé uličce úspěšně vyřešen

10. 4. 2017 Pavel Černý Stavební právo a územní plánování Územní plánování

Pomohli jsme našemu klientovi získat pozemky, o které žádal více než deset let. Soud nám dal plně za pravdu: restituce nemůže skončit na tom, že stát není schopný nabídnout vhodné náhradní pozemky a jinou dohodu odmítá. 

Našemu klientovi měly být v restituci vráceny zemědělské pozemky na severovýchodním okraji města Brna. Jelikož však byly mezitím zastavěny nájezdem na dálnici, sídlištěm a průmyslovým areálem, připadalo v úvahu pouze náhradní řešení - finanční odškodnění nebo vydání náhradních pozemků ve srovnatelné hodnotě někde jinde. To v případě našeho klienta bylo schůdné řešení. Vhodné pozemky, se nacházely hned vedle jeho zahrady, jeden z nich si dokonce od státu pronajímal. 

Státní pozemkový úřad však trval na tom, že si klient může vybrat pouze z pozemků nabízených v tzv. veřejné nabídce. Vlastní výběr náhradního pozemku je podle zákona možný jen v případech, kdy má náhradní pozemek funkční souvislost s pozemky žadatele. Proč v  tomto konkrétním případě funkční souvislost mezi pozemky neshledává, to úřad nezdůvodnil. Zároveň však veřejnou nabídku náhradních pozemků adekvátně nedoplňoval, takže v letech 2006-2012, se v ní v Brně a okolí reálně nenacházely žádné pozemky vhodné k vypořádání nároku klienta. Zdánlivě patovou situaci se podařilo vyřešit až u soudu. 

„V tomto případě nám velmi pomohly dřívější rozsudky Nejvyššího a Ústavního soudu, jejichž rozsáhlou rešerši jsme na počátku případu provedli. Ty se v minulosti v podobných případech přiklonily na stranu restituenta a konstatovaly, že pokud veřejná  nabídka neumožňuje získat vhodný pozemek v důsledku liknavosti nebo svévole příslušného úřadu, je možné žádat o konkrétní jiný pozemek. Tak tomu bylo i v našem případě,” říká advokát Pavel Černý

Na základě naší žaloby soud nařídil Státnímu pozemkovému úřadu, aby klientovi  požadované pozemky vydal. Kromě toho se klient domohl i dalšího finančního odškodnění, neboť se v průběhu soudního řízení prokázalo, že úřad ocenil původní pozemky nesprávně na téměř pětinásobně nižší částku. Soud dospěl k názoru, že práci příslušného úřadu skutečně lze hodnotit jako liknavou až svévolnou, k čemuž konkrétně uvedl, že: 

  • Úřad nevěnoval žádostem našeho klienta dostatečnou pozornost. Nezabýval se jejich jednotlivými argumenty a jen se odkazoval na své dřívější zamítavé rozhodnutí, a to i přesto, že se mezitím změnila příslušná legislativa. 
  • Veřejná nabídka pozemků ze strany úřadu byla nedostačující co do počtu i kvality, navíc pozemky v ní nebyly v některých případech správně oceněné. 
  • Argument úřadu, že klient mohl uspokojit svůj restituční nárok pozemky kdekoliv na území ČR, jestliže nebyl spokojený s těmi v okolí Brna, soud zcela zamítl s tím, že po restituentovi nelze požadovat, aby se spokojil se vzdálenými pozemky, k nimž nemá žádný osobní či majetkový vztah a péče o ně by mu přinesla více starostí než užitku. Mimoto jde takový přístup zcela proti duchu restitučních zákonů, jejichž účelem bylo mimo jiné zmírnit následky bývalých majetkových křivd. 

Čtěte také: 

Spojte se s námi

Potřebujete radu právníka? Podívejte se, co nejčastěji děláme ve veřejném právu, nebo nám rovnou napište či zavolejte

 

 

Pavel Černý

Advokát, partner

Potřebujete radu právníka?

Provedeme vás přípravou územního plánu nebo povolovacím řízením. Ušetříme měsíce vašeho času. 

Obraťte se na nás

Ozvěte se nám