K 1. 1. 2016 vešla v účinnost nová vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům. Tato vyhláška stanovuje nový limit rozdílů nákladů na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy, ty nově nesmí překročit hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období.
Cílem má být spravedlivější rozdělení nákladů
Dosud domácnosti, které topily výrazně méně, mohly ušetřit za topení až 40 % nákladů oproti průměru celého domu. Nyní bude takto možno ušetřit maximálně 20 % nákladů. Cílem této úpravy má být spravedlivější rozdělení nákladů, neboť podle Jaromíra Pohanka, šéfa Asociace rozúčtovatelů nákladů na teplo a vodu: „Dosáhne-li rozdíl teplot tři stupně, prostup tepla z okolních bytů je již tak velký, že plně nahradí vytápění radiátory a nedovolí další klesání teploty. Lze vypočítat, že na každý stupeň teploty vzduchu v bytě připadá asi šest procent tepelné energie. Na rozdíl tří stupňů je tedy zapotřebí asi 20 procent energie. Proto i byty, ve kterých se maximálně šetří a radiátory jsou skoro stále studené, spotřebují na svoje vytápění nejméně 80 procent energie, která se v domě spotřebovala na každý metr čtvereční podlahové plochy.“
Limit 40 % platil dosud i směrem nahoru. I tepelně nešetrné domácnosti připlácely maximálně 40 procent nad průměr nákladů domu. Nově se limit zvyšuje na 100 % – celkově tedy domácnost může zaplatit až dvakrát více než je průměr domu.
Základní a spotřední složka
Nová vyhláška současně umožňuje majitelům domů (společenstvím vlastníků), aby skutečná spotřeba hrála v celkovém vyúčtování výraznější roli než dle předchozí právní úpravy. Náklady se dělí na základní složku, která je nezávislá a neovlivnitelná chováním jednotlivé domácnosti (typicky jde o velikost bytu a podíl na společných prostorech domu), a spotřební složku, kterou lze ovlivnit regulací topení v konkrétním bytě. Základní složka dosud mohla tvořit 40 až 50 procent celkových nákladů, nově to bude 30 až 50 procent (viz § 3 vyhlášky). Je tedy zřejmé, že v závislosti na rozhodnutí společenství vlastníků, může mít spotřební složka (a tedy konkrétního chování jednotlivých domácností) vyšší vliv na celkový účet za topení. Nyní může tvořit až 70 % celkových nákladů. Nicméně i v tomto případě, pokud náklady na vytápění na 1 m² činí méně než 80 % či více než 200 % průměru v domě, náklady se upraví, aby tomuto kritériu vyhovovaly (tedy byly maximálně o dvacet procent nižší, nebo o sto procent vyšší) a takto stanovená upravená hodnota nákladů se odečte od celkové částky nákladů na vytápění a zůstatek se rozdělí mezi ostatní domácnosti, dokud všechny byty nevyhovují stanovené přípustné odchylce rozdílu v nákladech na vytápění.