Co jsme zjistili analýzou nefinančních a CSR zpráv českých firem

Provedli jsme analýzu nefinančních informací a zpráv o společenské odpovědnosti (CSR, corporate social responsibility) velkých českých firem a zhodnotili, jak naplňují principy nové evropské legislativy o nefinančním reportingu. Soustředili jsme se také na to, nakolik jsou poskytované informace relevantní, konkrétní a porovnatelné.

Koho jsme analyzovali?

Analyzovali jsme výroční zprávy, CSR reporty a webové stránky sta předních českých firem. Do analýzy jsme zahrnuli firmy, kterých se nová směrnice přímo týká. Jsou jimi korporace, jejichž akcie jsou obchodované na burzách, pojišťovny a úvěrové instituce. Dále jsme zahrnuli firmy, které do minulého roku  byly v českém právu označeny jako tzv. subjekty veřejného zájmu, mezi které patří zejména velcí zaměstnavatelé. Těch se původně směrnice měla také týkat. Seznam jsme doplnili několika firmami, které dlouhodobě získávají pozitivní hodnocení v žebříčku Czech Top 100.

Povinný reporting bude dopadat na poměrně malý počet firem, ovšem firem s velkým významem. Jejich pozice na trhu práce, dopad na okolí a ekonomický vliv jsou značné. Proto dává smysl, aby si veřejnost mohla přečíst například to, zda tyto firmy vnímají, že jejich činnost může mít řadu negativních dopadů na společnost a životní prostředí, a co dělají pro to, aby těmto dopadům zamezily.

CSR zprávy jako marketingový nástroj 

56 % zkoumaných firem publikuje informace o dopadu své činnosti. Jejich reporty nesledují žádnou jednotnou šablonu. Přestože existuje několik mezinárodně uznávaných standardů pro CSR reporty, v České republice je jejich používání spíše výjimkou. Častějším jevem je, že firmy volí formu CSR zprávy podle toho, jaké informace chtějí využít pro svou marketingovou image. 

Nevýhodou tohoto přístupu je obtížná porovnatelnost firem mezi sebou. Obtížné je také vůbec posoudit, zda jsou informace uvedené ve výročních zprávách nebo CSR reportech vůbec relevantní. Korporace mají sklon dávat vědět o svých filantropických projektech, dobrovolnických dnech zaměstnanců a podobných aktivitách, třebaže dopad těchto aktivit je zcela zanedbatelný ve srovnání s vlivem, který má daná korporace například na obec, v níž působí, nebo na výši mezd v regionu.

Popsat rizika

Pouhých 32 % firem publikujících nefinanční informace zahrnuje do svých výročních zpráv nebo CSR reportů informace odpovídající oblastem, v nichž lze očekávat nějaké negativní dopady vzhledem k činnosti dané firmy.

Jestliže firma podniká v odvětví, které je pověstné nadstandardními vztahy se svými regulátory, pak by ve své CSR zprávě neměla opominout definovat, kde by mohla vyvstat korupční rizika a také informovat o tom, jak korupci předchází. Měla by popsat, jaké jsou její strategie ve vztahu k této oblasti a podle jakých kritérií vyhodnocuje, zda se těchto strategií drží. A v neposlední řadě by se firma měla zaměřit na své dodavatele a posoudit rizika i u nich.

Daleko pravděpodobnější ovšem je, že CSR zpráva firmy, kde bychom podobné informace hledali, se bude tématu korupce a úplatkářství vyhýbat. Místo něj bude například informovat o tom, jak její zaměstnanci jeden den v roce dobrovolně pomáhají v nějaké nesouvisející oblasti, jako je kultura, sport nebo děti. Dopad takové aktivity je krátkodobý a úzce lokální, nicméně marketingově pomáhá vytvořit pozitivní obraz firmy a mimoděk odvádí pozornost od tématu, na které by se firma v prevenci škodlivých dopadů na společnost měla zaměřit především.

CSR bez cíle 

Kromě korupce a úplatkářství by nefinanční report měl zohlednit také životní prostředí, sociální a zaměstnanecké otázky a lidská práva. Pod poslední zmíněnou kategorií se mohou skrývat nejrůznější neférové praktiky vůči pracovníkům a místním obyvatelům, které jsou běžné v zemích s obtížnou vymahatelností práva. Nemusí se jich dopouštět přímo daná firma, ale její dodavatelé dál ve výrobním řetězci. Pokud se toto téma firmy netýká, reportovat ho nemusí; postačí vysvětlení, proč dané téma v reportu chybí. 

Právě zmíněné téma lidských práv je ve stávajících reportech zastoupeno velmi slabě (částečně ho uvádí 10 % firem). Ani jedna ze zkoumaných firem v této oblasti například nemá stanovené cíle a kritéria pro jejich vyhodnocování (KPI, key performance indicators). Právě jejich častá absence napříč reportem však zásadním způsobem omezuje využitelnost nefinančních informací a zpochybňuje smysluplnost celého vyhodnocení.

Jak by měly korporace vyhovět nefinančnímu reportingu

Směrnice o nefinančním reportingu bude zohledněna v novele zákona o účetnictví. Platit bude od 1. 1. 2017. Většina firem, na které se povinný reporting bude vztahovat, bude muset svůj report rozšířit o nová témata a nové pohledy na ně.  Aby vyhověly směrnici, téměř všechny se budou muset začít zaměřovat i na svůj dodavatelský řetězec, definovat cíle a přestat ignorovat palčivá společenská témata, pokud se jich týkají.

Firmy s tím však již podle všeho počítají - třetina oslovených firem počítá s tím, že v horizontu pěti let po nich dané informace budou chtít i zákazníci. Čtvrtina z nich se již setkala s tlakem na zvýšení svých standardů. Zdá se tedy, že firmy začnou nefinanční informace pojímat s větší vážnosti a dočkáme se od nich relevantních informací. Podle směrnice to bude nejpozději v účetních uzávěrkách za rok 2017. 

Filip Gregor, Frank Bold