Vídeňská čtvrť Aspern Seestadt inspiruje důrazem na životní prostředí a energetiku
- 14. 10. 2021
- Články > Udržitelné stavitelství – BOLD FUTURE
Trendy jako inovativní řízení firem i samospráv, nové finanční nástroje pro zelené investice a šetrné zacházení s přírodními zdroji už nyní proměňují podobu evropské ekonomiky. Experti ze skupiny Frank Bold se v těchto oblastech pohybují déle než dvacet let, a rozhodli jsme se proto naše zkušenosti zúročit a spolu s partnery jsme připravili e-book Bold Future obsahující také katalog udržitelných opatření, která lze při plánování stavebních projektů reálně využít.
Na jejím vzniku jsme spolupracovali s odborníky na architekturu, energetiku, stavitelství i ochranu životního prostředí. Prvním z expertů, které představíme v sérii rozhovorů, je architekt Peter Bednár ze studia Jakub Cigler Architekti.
Je o udržitelnost větší zájem než dřív?
Určitě ano. Velmi pozitivní je především to, že je zájem o konkrétní řešení. Sám nevím, co si pod termínem „udržitelnost” představit. Ve vaší publikaci je velmi dobré, že obsahuje katalog dosažitelných a spočitatelných opatřeních. Bez stavebního dopadu totiž udržitelnost úplně nefunguje. Je tedy dobré říkat, co to je konkrétně za opatření. A možná bych pak netrval na tom označení udržitelnost. Úplně stačí, že je někde pěkná ulice, protože je tam dost stromů, zajímavá fasáda, protože po ní roste popínavka, nebo zajímavé řešení budovy, že umí lépe hospodařit s dešťovou vodou třeba ke splachování.
Dlouhodobě se zabýváte lepším utvářením měst. Jaké aktuálně vidíte největší problémy ať už při územním plánování nebo při výstavbě samotné?
Když se zaměříme jen na ČR, tak asi nikdy nebyl větší tlak na to, aby vzniklo víc urbanizované plochy v lepší kvalitě a zároveň to asi nebylo nikdy víc komplikované. Většinová výstavba je tak neatraktivní, že když se má někde stavět, tak se proti tomu, aby se cokoliv stavělo, celkem pochopitelně zorganizuje odpor místních. Problém je tedy jednak jak přesvědčit běžnou veřejnost, politiky a další, že urbanizace je dobrá a vítaná věc, a jednak, jak to udělat tak, aby výstavba byla všeobecně aspoň trochu dostupná, dávala smysl a vytvářela zajímavý, kvalitní a krásný celek. Politiky je navíc nutné přesvědčovat, aby chápali, že je to politické téma, protože většina problémů, které se týkají výstavby, naráží na zastaralou nebo nijak dobrou legislativu.
V čem jsou při utváření měst specifika ČR oproti zahraničí?
Česká města mají velkou výhodu v tom, že jejich nejzajímavější část - historická centra - jsou extrémně kvalitní, většinou velmi dobře zachovalá a často dobře upravená nebo zrekonstruovaná. Problém je v tom, že když chceme cokoliv dalšího postavit, tak nic z historických příkladů už nepřipadá v úvahu. Nemá žádný smysl se zabývat tím, proč nepostavíme něco takového. V měřítku územních plánů, které neumožňují výstavbu nové čtvrti srovnatelné s tím, co oceňujeme na těch historických, totiž nevyhoví prakticky ničemu. Takže je mnohem těžší postavit něco kvalitního nového. Je to horší než v Polsku, v Maďarsku, částečně horší než na Slovensku. Je tu nějaký specificky český problém, který vytváří neutěšený a zároveň drahý stav.
Tyto rozdíly v blízkém zahraničí jsou dány legislativou?
V případě Německa a Rakouska je legislativa výrazně jiná včetně toho, že je ve všech velkých městech nějaká družstevní městská sociální výstavba, která svým způsobem zasahuje do cen a kvality toho bydlení. A co se týká dalších zemí, třeba v Polsku jsou myslím jinak nastavené regulace týkající se dopravy, což je dané částečně polskou tradicí přestavěním masivních částí historických center po druhé světové válce. Také města tam mají mnohem větší pravomoce - starosta Varšavy má mnohem větší možnost rozhodování o tom, kudy kam povede cykloinfrastruktura, jak budou vypadat veřejné prostory a tak dále. Měli bychom se vlastně od Polska učit.
Je možnost ovlivňovat pravidla pro výstavbu prostřednictvím nového územního plánu nebo jeho změnami? Nebo je cesta například regulace zeleně?
Dobrý územní plán by měl být co nejflexibilnější. Velmi striktně má předepsat kudy povedou nové ulice, kde bude ochráněná stávající zeleň nebo kde bude zeleň navržená. Rozhodně by ale územní plány neměly určovat hustotu nebo zastavěnost ani předepisovat mix funkcí, který je těžké předpovědět na 20 let do budoucna. Když se totiž pak staví, developer prostě postaví to, co může. To ale většinou není správná odpověď na to, co je potřeba nebo co by se na to dané místo hodilo. Strach z toho, že se postaví něco špatného, svázal územní plány do takové paranoie, že naprosto přesně určují plochu budoucích obchodů a všeho dalšího. Pak je těžké navrhnout do lokality něco kvalitního a hlavně se trefit do aktuální poptávky.
Vnímáte v poslední době nějaký posun ve výstavbě českých měst nebo v jejich územním plánování?
Vzniká větší poptávka od veřejnosti po tom, jak urbanismus a různé městské procesy ovlivňují každodenní život. Situace je rozhodně jiná než před deseti lety, kdy to bylo minoritní téma. Dnes je mnohem méně kontroverzní říct že, příliš levné parkování ve veřejném prostoru většinou zhoršuje intenzitu dopravy a nevyužívá ideálně prostor, který je k dispozici. Teď komunálním politici chápou, že to je jedem z problémů. Takže jsem optimistický co se týká veřejnosti, expertů, politiků i developerů. Pesimistický jsem ohledně toho, jak dlouho to ještě potrvá. Zásadní věci ať je to cykloinfrastruktura, územní plány nebo rychlovlaky, jsou reálné kolem roku 2028, 2030 nebo 2050. A já se jich i při té nejvíc optimistické variantě dočkám třeba na důchod, což mi přijde smutné, protože bych si to chtěl užít už teď. Rád bych spoustu z toho pomohl i navrhnout, ale na tom netrvám. Nepovažuji ale za nutné, abych čekal dalších dvacet nebo třicet let. Doufám, že to napadne i spoustu dalších lidí a vznikne tlak na realizaci.
Můžete uvést nějaké konkrétní projekty, které by mohly být příkladem dobré praxe jak kvalitně stavět?
Je jich spousta, ale krásné projekty v zahraničí často vyžadují naprosto jiné typy regulace než známe. Moje oblíbená je čtvrť BO01 v Malmö postavená na brownfieldu, kde jsou vedle sebe běžné byty, různé zahradní domky i experiment se sto padesáti metrovým mrakodrapem. U nás je podle mě super projekt brněnská pěší zóna, která skvěle žije a kterou během svých cest do Brna vždy rád navštívím. Neumím si ale představit, že by něco podobného vzniklo dnes. Vůči takové běžné věci by vznikl obrovský odpor veřejnosti. Přitom je to úplně jednoduché a vypadá to myslím skvěle. Něco podobného je pěší zóna v Pardubicích, v Hradci Králové je také spousta pěkných věcí kromě hlavního náměstí. Skvělé projekty u nás vznikají také na poli krajinářské architektury. Když se podíváme na nově postavené parky nebo náměstí, mají velmi dobrou kvalitu a přibližují se západním příkladům. Teď už zbývá jen bydlení a městské struktury.
